Fotogalerie - Berlín 2019 - 1. duben 2019

První dubnové pondělí se vypravila expedice 39 žáků a 3 učitelů na dvoudenní poznávání Berlína. Po necelých 4 hodinách dorazil autobus s výletníky do Postupimi. Potsdam je hlavní město spolkové republiky Braniborsko. Do historie se zapsala především díky konferenci, na které se po skončení druhé světové války na evropských bojištích v létě 1945 sešli představitelé USA, Velké Británie a Sovětského svazu (Truman, Churchill a Attlee, Stalin). Svůj věhlas si ale získala i komplexem paláců a parků, který vybudoval pruský král Fridrich II. Veliký a jeho následníci. A právě Fridrichův rokokový zámek Sanssoucci se stal naším prvním cílem. Byli jsme překvapeni, že se jedná o nízkou jednopodlažní budovu. Pruský král Fridrich II. byl sice velký válečník a dobyvatel, ale v soukromí byl tichý introvert a v Sanssoucci hledal klid na své přemýšlení a vědecké bádání. Od zámku jsme sešli terasami k jezírku uprostřed královského parku. Na první pohled nám park nepřipadal tak velký, ale jeho procházkou jsme strávili dvě hodiny. Objevili jsme zámek Neue Kammern (Nové komnaty). Fridrich II. Veliký nenalezl harmonický vztah se svou manželkou. Celé dny tak trávil ve svém zámku Sanssoucci, zatímco jeho choť obývala Neue Kammern. O kousek dál jsme spatřili novorenesanční zámek Orangerieschloss, sídlo pruského krále Fridricha Viléma IV. Největší skvost architektury na nás čekal na západním konci parku. Vrcholně barokní královská rezidence Neues Palais sloužila ceremoniálním účelům pruských králů. Fridrich II. Veliký jej nechal postavit s cílem vyrovnat se slavným evropským rezidencím – francouzské Versailles či rakouskému Schönbrunnu. Jak jsme záhy pochopili, tato monumentální stavba na rozdíl právě od Versailles či Schönbrunnu není v současné době nijak významně využívána.

    Cestou napříč královským parkem jsme si prohlédli ještě další pozoruhodné stavby – Chinesisches Haus (Čínský dům), který vypadá jak obrovský šálek čaje nebo tajemný Drachenhaus (Dračí dům). Z královského parku jsme se vydali do centra Postupimi. Prošli jsme okouzlující „malou“ Braniborskou bránou a prošli Braniborskou ulicí, na jejímž konci jsme si dali půl hodinovou přestávku na pozdní oběd. Po občerstvení z vlastních zásob či v některém z Fast Foodů pokračovala trasa naší procházky kolem ohromujícího klasicistního chrámu Sv.Mikuláše (St.Nikolauskirche). Kolem třtí hodiny odpoledne jsme došli na nábřeží kanálu řeky Havel, kde už na nás čekal autobus, který nás dopravní špičkou odvezl do centra Berlína. Z autobusu jsme obdivovali památky, které měly být naším cílem příští den – Braniborskou bránu, berlínská muzea, slavnou televizní věž. Náš autobus však mířil do ulice Mühlenstrasse na břehu Sprévy, kde se nachází světoznámá East Side Gallery. Vystoupili jsme z autobusu a prohlédli jsme si asi kilometrové torzo Berlínské zdi, kterou vyzdobili světoví umělci svými graffity. Podél zdi se tlačily zástupy turistů a školních skupin. Největší kumulace turistů se nacházela u obrazu „francouzského polibku“ komunistických potentátů Brežněva s Honeckerem.

   Po krátké prohlídce zdi, která v letech 1963 – 1989 rozdělovala Berlín na Východní (komunistický) a Západní (svobodný) nás autobus dovezl k hotelu, kde jsme si odnesli zavazadla do pokojů a připravili se na večerní poznávání Berlína. Se začínajícím večerem jsme se pěšky vydali od hotelu, který se nachází v bývalé západní části, přes řeku Sprévu do bývalého „Východního Berlína“. Na náměstí Alexanderplatz jsme se rozešli, abychom si každý po svém hledali něco k večeři. Naše výprava se tak rázem rozdělila na vyznavače MsDonald´s, KFC či kebabu. Po večeři jsme se opět shledali u Urania (moderní technologicko-umělecké památky) na Alexanderplatz a vydali jsme se zpět do hotelu, kde se výletníci rozešli do svých pokojů.

    Druhý den ráno po vydatné snídani v hotelové restauraci nás odvezl autobus na Friedrichsstrasse, kde se nachází Checkpoint Charlie. Jedná se o pozůstatek nejslavnějšího hraničního přechodu mezi Západním Berlínem a východní částí hlavního města Německé demokratické republiky. Po rychlém výsadku spojeném s fotkou na památku jsme se přes pouliční prodavače sovětských uniforem a beranic protlačili zpět do autobusu a berlínskou ranní dopravní špičkou jsme se posouvali k nejslavnějším berlínským památkám. Kolem Siegesäule (Vítězný sloup) jsme dojeli k Náměstí republiky (Platz der Republik). Na dálku jsme zamávali německé kancléřce Angele Merkel, která sídlí v pověstné „Pračce“, jak Berlíňané poměrně trefně nazývají budovu kancléřství (Bundeskanzleramt). Blíž jak na kilometr jsme se ke kancléřce přes všudypřítomný plot nedostali. Pak už jsme se vydali na track po berlínských památkách. Postupně jsme si prohlédli budovu Spolkového sněmu (Bundestag), Braniborskou bránu (Brandenburger Tor). Prošli jsme třídou Unter den Linden kolem sochy Fridricha Velikého jsme došli na Bebelplatz , náměstí mezi majestátní budovou Humboldtovy univerzity a berlínskou operou (Staatsoper). Naše průvodkyně Kačka nám zde sugestivně popisovala, jak po nástupu Hitlera k moci byly na tomto místě páleny tisíce pro nacisty nepohodlných knih. Dál jsme přešli přes Museuminsel (Muzejní ostrov), kde jsme obdivovali Altes Museum (Staré muzeum) a Berliner Dom (Berlínský chrám). Došli jsme až na berlínské centrální náměstí, Alexanderplatz, kde se odehrávají nejvýznamnější kulturní události, jako např. vánoční trhy. Po přestávce na oběd nás čekal vrchol naší exkurze – Berlínská televizní věž. Výtahem jsme se dopravili do výšky 203 metrů a obdivovali jsme německou metropoli z ptačí perspektivy. Všechny památky jsme měli jako na dlani.

   Poté, co jsme po skupinkách opustili výtahem vyhlídkové poschodí televizní věže, jsme se rozutekli na hodinu a půl dlouhý nákupní lov. Jak se ukázalo, opravdový vrchol expedice pro některé výletníky představovala návštěva obchodního domu Prymark. Svědčilo o tom množství tašek s nápisem tohoto nákupního centra, které byly odpoledne nakládány do podpalubí našeho autobusu. Autobus na nás čekal v ulici Otto Braun Strasse v sousedství Alexanderplatz. Po celodenní procházce Berlínem nás přivítala poslední nečekaná stavební památka Berlína – naprosto zničený a „vybydlený“  osmipatrový panelák z doby východoněmeckého komunismu. Bylo šokující a neuvěřitelné, že 200 metrů od centrálního berlínského náměstí Alexanderplatz stojí děsivé betonové monstrum. Ale svým způsobem se s námi Berlín rozloučil symbolicky. Po oba dny strávené v německé metropoli se v nás praly smíšené pocity. Berlín je město protikladů. Vedle honosných a důstojných staveb oslavujících éru Pruského království a Německého císařství stojí zoufale strohé, účelové až nevkusné paneláky jako připomínka děsivě otupělé komunistické doby. Do toho navíc proniká jako stigma německé vyrovnávání se s historií nacistické Třetí říše a holocaustu. Sláva a úpadek, bohatství a beznaděj, hrdost a hanba, triumf a bída. Přízrak paneláku s vlajícími potrhanými igelity z rozbitých oken a ostnatým drátem na balkonech se s námi rozloučil za celý Berlín.

    Přesto jsme si domů odváželi spoustu zajímavých zážitků, poznatků a informací. Jsme rádi, že jsme se seznámili s hlavním městem Německa. Děkujeme naší průvodkyni Kačce, která se nám maximálně věnovala a prozradila nám spoustu zajímavostí, které souvisí s Berlínem, jeho historií a památkami. Velký dík patří řidiči Pavlovi, který nejen že nás bezpečně vozil dva dny ve svém luxusním autobusu, ale druhý den navíc ochotně působil jako ošetřovatelka nemocného Radka, který v pondělí statečně bojoval s virózou, aby v úterý většinu dne proležel v autobusu. Za všechny účastníky zájezdu děkuji paní učitelce Zatloukalové a Jánské, že nám připravili tento poznávací zájezd. A všichni děkujeme Berlínu, že k nám byl vstřícný a nabídl nám kromě báječného jarního počasí i rozmanité odstíny své neklidné duše.

Radek Hanuš