Fotogalerie - Legiovlak - 3. červen 2015

Žáci 9.A prožili ve středu 3.6. exkurzi do historie. Ráno se zúčastnili v Kulturním domě projekce dokumentárního filmu „Nicholas Winton – síla lidskosti“. Film uvedl sám dramaturg filmu pan Zdeněk Tulis. Příběh sira Wintona a zachráněných dětí je dnes už dobře znám, ostatně sami deváťáci před rokem připojili své podpisy k petici, aby byl sir Nicholas Winton nominován na Nobelovu cenu míru. Přesto všem v sále běhal při sledování filmu mráz po zádech. Zopakovali jsme si příběh obyčejného britského úředníka, který nebyl lhostejný k utrpení lidí a z pocitu lidské solidarity zorganizoval v roce 1938 odjezd 699 dětí z okupovaného Československa do bezpečí ve Velké Británii a zachránil je tak před jistou smrtí. Při jedné z našich hodin dějepisu, kdy jsem žákům vyprávěl o Nicholasi Wintonovi a jeho zachráněných dětech, prohlásil jeden z žáků, že Winton nebyl žádný hrdina. Nešlo mu o život, nic neriskoval. Po zhlédnutí filmu jsme všichni pochopili, v čem spočívá význam a odkaz Wintonova činu. Jedná se o příběh, který je silný svým lidským rozměrem. Dokazuje nám, že velké činy jsou v silách každého z nás.

      Po skončení filmu odměnili diváci tvůrce dlouho trvajícím potleskem. Zdeněk Tulis pak deváťákům z libereckých škol vyprávěl o svých setkáních s panem Wintonem i zachráněnými dětmi a odpovídal na otázky k filmu. Po „výpravě“ do doby druhé světové války jsme se vypravili na liberecké nádraží, kde nás čekala cesta do ještě dávnější minulosti. Československá obec legionářská vytvořila úctyhodný projekt a ve svém „Legiovlaku“ přibližuje veřejnosti atmosféru 1. světové války.

    Československé legie byly vojenské jednotky vytvořené za 1. světové války z českých a slovenských vojáků v zahraničí, kde bojovaly na straně „dohodových mocností“ – Francie, Itálie a Ruska. Většinou se jednalo o válečné zajatce či dezertéry, kteří nebyli ochotni bojovat za Rakousko-Uhersko, jehož součástí v době války naše země byly. Smysl však viděli v boji za svobodné Československo, k jehož vzniku po válce zásadní měrou přispěli. Legionáři se těšili značné úctě od svých spolubojovníků z řad jiných národů pro svou vojenskou statečnost. Nejtěžší úděl potkal legionáře v Rusku. Po skončení války došlo v Rusku k převratu, k moci se dostali bolševici a vypukla občanská válka. Českoslovenští vojáci odmítli nechat se ozbrojit bolševickým vojskem a byli donuceni si cestu domů vybojovat. V bojích s bolševickou armádou obsadili a ovládli Transsibiřskou magistrálu a jejich vlaky se staly základem jejich vojenské převahy.

     Na libereckém nádraží jsme si prohlédli téměř dokonalou podobu „legiovlaku“. Průvodcem nám byl dobrovolník „Československé obce legionářské“, který nás v dokonalé replice legionářské uniformy provedl vlakem. Navštívili jsme tak „těplušku“ – vytápěný obytný vojenský vagón, který sloužil vojákům pro nocleh a odpočinek. Prohlédli jsme si další nezbytné součásti vlaku – obrněné vozy nebo nemocniční či poštovní vagón. Součástí prohlídky byla rozsáhlá naučná expozice o vzniku legií v Rusku a jejich vojenských akcích.

     Obě akce nám dokázaly, že minulost není zapomenutá a že má smysl o událostech v minulosti přemýšlet a hlavně se z nich poučit.

Radek Hanuš, učitel dějepisu