Fotogalerie - Po stopách baroka - 18. února 2008

My, žáci a žákyně 7.A a 8.B, vydali jsme se do hlavního města, abychom v jeho uličkách pátrali po památkách a stopách barokních časů. No, ať si pod tím představuje každý, co chce, ale baroko je nuda. To mi nikdo nevymluví. Nicméně je to lepší než sedět šest hodin ve školní lavici.

Naše putování začalo u úřadu vlády na Malé Straně, kde nás vyložil autobus. Pěšky jsme se přesunuli ke stanici metra Malostranská. Zčásti proto, aby si ti z nás, co snídani příliš zapíjeli čajem „odskočili“ do metra na záchod a především proto, že hned vedle je vstup do Valdštejnské jízdárny. Valdštejnská jízdárna je jednak součástí celého barokního komplexu Valdštejnského paláce a jeho zahrad, ale zároveň hostí ojedinělou výstavu „Albrecht z Valdštejna a jeho doba“. Tvůrci výstavy shromáždili do prostor jízdárny celé množství exponátů, týkajících se osobnosti a života jedné z nejslavnějších českých osobností 17. století. Albrecht z Valdštejna však není jen slavnou, ale rovněž rozporuplnou osobností. A tak ani po shlédnutí výstavy si návštěvník nedokáže plně zodpovědět otázku: Byl Albrecht z Valdštejna budovatel usilující o blahobyt v Čechách nebo odporný kariérista bez skrupulí?“

Z výstavy vedly naše kroky do nitra Malé Strany. Našim zrakům se nejprve vyjevil v celé kráse Valdštejnský palác. Ani se nezdá, že se „v tak krásných zdech může skrývat tolik nanicovatých hlav“. Valdštejnský palác je našeho času sídlem senátu Parlamentu České republiky. Chovali jsme se však nanejvýš tiše a ohleduplně, abychom nerušili senátory v jejich náročné činnosti. Po pár dalších krocích jsme se ocitli na Malostranském náměstí pod Hradčany, kde jsme s úžasem obdivovali největší barokní ozdobu Prahy, chrám svatého Mikuláše.

Z Malé Strany jsem zamířili přes Karlův most do Starého Města. Zdálo by se, že pro poutníka hladovějícího po barokní kráse nebude na gotickém mostě nic zajímavého. Ale tak by mohl uvažovat pouze nevzdělanec. Gotický most z doby císaře Karla je v celé své délce ozdoben barokními sochami. Desítky soch po obou stranách mostu a k tomu výklad sametovým hlasem paní učitelky Moravčíkové. To je zážitek i pro nejzarytější odpůrce dějepisu. A na své si přijde i ten, koho nezajímá umění. Most směrem do Starého Města uzavírá Mostecká věž, na které na samém úsvitu barokní doby, v roce 1621, byly připevněny hlavičky popravených účastníků protihabsburského povstání. A zůstaly tam téměř patnáct let. No není to úžasná představa?

Ještě než jsme se ponořili do spleti uliček Starého Města, měli jsme to štěstí se seznámit s další barokní stavební legendou Prahy. Hned u nábřeží u Karlova mostu stojí bývalá jezuitská kolej, nyní sídlo Národní knihovny – Klementinum. Křivolakými uličkami jsme se od Klementina vydali do míst, kde v dobách barokních stávalo tajuplné a originální staré židovské město. Dodnes se z původního židovského ghetta dochovala celá řada pozoruhodných památek. Jako první se před námi objevila skromná, nenápadná a okouzlující Pinkasova synagoga. Za ní jsme spíše mohli tušit tajemstvím opředený Starý židovský hřbitov. A po pár krocích jako bychom se propadali časem až do barokních dob. Před námi zničehonic z moderních fasád pražských domů vystoupily fragmenty židovských staveb – Klausovy synagogy a Staronové synagogy, ve které někteří z nás poznali místo, kde se odehrává český film Maharal. Snad to byl chlad, který obestřel naše duše při představě, že jsme na místech spojovaných s legendou rabína Löwa a jeho umělé bytosti nazývané Golem, nebo ty mohlo být tím sychravým počasím, že jsme se rozhodli déle se v těchto místech nezdržovat a pokračovali jsme na Staroměstské náměstí. Ale židovské město i s jeho pověstmi a legendami si určitě schováme pro příští návštěvu Prahy.

Slavnou Pařížskou třídou jsme došli na Staroměstské náměstí. Zde na místě označeném na dlažbě s datem 26.6.1621 jsme se zastavili. Pan učitel Hanuš nám ukázal další barokní památku – chrám svatého Mikuláše. Chrám svatého Mikuláše? Ale ten už jsme přeci viděli! Chodíme v kruhu! Pan učitel ale hned vyvrátil naši děsivou představu. V Praze jsou dva barokní chrámy zasvěcené svatému Mikuláši. Jeden na Malé Straně, druhý zde na Staroměstském náměstí. A pak se v tom vyznejte.

Pan učitel nám před Staroměstskou radnicí dále líčil neblahé události roku 1621. A před našimi zraky najednou z prachu dějin a pražské dlažby povstalo hrůzyplné popravčí lešení. Davy lidí přihlížející děsivé exekuci, kterou císař Ferdinand II. krutě potrestal odpor českých stavů. A jako bychom slyšeli i svištění obávaného meče kata Mydláře, kterým stínal hlavy nešťastných 27 odsouzených účastníků povstání.

Brrrr! Duši i mysl rozjitřenou tímto vyprávěním jsme raději jeli uklidnit metrem z Václavského náměstí do stanice Flora, kde jsme si ve stejnojmenném moderním paláci dopřáli vytoužený hamburger. Výlet jsme zakončili uklidňujícím 3D filmem „Perla oceánu“  v kině IMAX, kde jsme postupně zapomněli na dějepisné horory pana učitele Hanuše.

Příště nás snad čeká něco méně krvelačného než doba baroka. Pan učitel nám slíbil návštěvu ZOO. Krokodýli, lvi a tygři určitě nebudou tak divocí a krvelační jako barokní lidé…